Stojím na vrcholu překrásného pohoří, odkud je úchvatný výhled na celé údolí.
Cítím nutkavou touhu seběhnout po úbočí dolů. Vítr mě popohání a vlasy mi poletují kolem hlavy. Podívám se dolů a vidím, že mám na nohou sandály, které vypadají jako obrovské kožené tlapy. Na zádech mám těžký batoh a je mi jasné, že ho tam musím nechat.
Chvíli váhám.
Náhle si všimnu, že nalevo ode mě je karmínově rudý lev se zlatou hřívou.
Říka mi:
“Nech tady svou zátěž a já se k tobě vrátím. Projdeme spolu mnoho zemí, tak jako kdysi dávno, kdy jsme vzájemně cítili svá srdce.”
Vidím, jak z jeho hrudi vyzařuje zlaté světlo. Položím batoh na zem a seběhnu dolů z kopce se lvem po svém boku. Slyším strašlivé hřmění a už nevidím lva, ale cítím, že běží za mnou.
Skočí na mě.
Mám strach a zároveň jsem ohromně vzrušená. Sežere mě?
A teď už jsem sama a běžím po zlatavé louce. V duchu si říkám, že lev někam zmizel.
Chce se mi zpívat, a když otevřu ústa, zařvu jako lvice.
vŕbový venček nájdený na ihrisku v T. / sklenené kvietky – Fler / dary prírody a mojej dielne
úryvok z knihy Snění navrací duši (Robert Moss)
Pridaj komentár